Proč to dělat zepředu, když to jde i zezadu?

Některé postupy se jednou naučíme jako ty správné a pak je navždy dodržujeme. Je to ale pro nás dobře? Každý jsme jiný. Každému z nás to myslí trochu jinak a může nám vyhovovat něco jiného – jakkoliv na první pohled šíleného. A nemusí být vůbec snadné ty lepší cesty objevit.

Dnes budu psát o svém malém objevu. Uvědomil jsem si ho u své nedávné prezentace. Zkušenější nám radí, jak se na takovou prezentaci připravit. Jak si máme zprvu dělat osnovu, či myšlenkovou mapu, vše si rozčlenit, až nakonec řešit texty na vlastní slidy a pak jejich případnou dekoraci. Postupů existuje řada, ale zpravidla jdou tímto směrem.

Mě ovšem nikdy nesedl. Kde jsem mohl, tam jsem jednotlivé kroky přeskakoval či různě otáčel. A nedávno mě okolnosti přiměli podstoupit směr přesně opačný. Tedy začít onou dekorací a z ní se propacovávat k celé přednášce.

Našel jsem si ilustrační obrázky na žádaný motiv, podle nich jsem vymyslel slidy, k nim psal texty a z toho poskládal celou prezentaci. Nikdy před tím by mě to nenapadlo. A hlavně bych nikdy před tím nevěřil, že by to takhle mohlo skvěle fungovat. Fungovalo! Příště to zkusím opět tímhle způsobem.

Jenže co funguje mně, nemusí fungovat vám. A naopak. Já řadu věcí vytvářím podvědomě. Vím, že jsou lidé, kteří když si mají něco připravit, rovnou se na to vrhnou, sestaví osnovu a tu pak plní. Brrr! Já řadu věcí (včetně prezentací) řeším tak, že je vůbec neřeším. Měsíc třeba vím, že budu mít prezentaci, ale vůbec na ní nepracuji.

Tedy zdánlivě. Kdybyste mě pozorovali, tak nenajdete chvíli, kdy bych se jí věnoval. Ale já vím, že tam někde hluboko dole to šrotuje a pracuje. Když něco dělám, když někam jedu, když si čtu knížky. Dole v hlavě, kam pořádně nedohlédnu, to na plné obrátky maká a vytváří. Občas je dobře tomu trochu pomoc. Celý ten měsíc mám poctivě na monitoru štítek „Připravit prezentaci“, na který se denně dívám. To aby hlava tam dole věděla, že se nemá flákat, ale má makat, zatímco já na tom zdánlivě nic nedělám.

A pak nastane ten nejtěžší úkol. Dostat celou prezentaci z hlavy ven. Někdy se to děje postupně. Třeba v noci se probudíte a máte nápad (v takovém případě si ho musíte hned zapsat – ráno ho už nebudete vědět) nebo při jízdě metrem se vám vybaví stěžejní myšlenky prezentace (opět, všechno musíte okamžitě napsat, i kdybyste to měli psát na noviny nebo do právě rozečtené knížky – podle toho, co je po ruce – nic neřešte a hlavně hned pište!).

Jenže ne vždycky je to takhle snadné. Nápad někdy ne a ne přijít. Musíte mu pomoct. Už dřív jsem zjistil, že mi pomáhá vytvářet prezentace v Prezi, protože při něm mohu zdánlivě náhodně skládat texty po ploše a pomáhat tak podvědomí se zapojit. A nedávno jsem zjistil, že celý postup funguje mnohem snáz, když k němu ještě před vymýšlením textů přidám obrázky.

Možná ještě netuším, jak má prezentace vypadat, ale někde dole v hlavě to musím mít promyšlené. Zkusím najít nějaké ilustrační obrázky (v mém případě se jednalo o obrázky brouka Pytlíka). Dívám se na ně. Přemýšlím, zda se některý z nich hodí a v tom to začíná naskakovat. K jednotlivým obrázkům se přede mnou vynořují patřičná motta, patříčné střípky prezentace a já je už jen skládám do sebe. Obrázky tak posloužili jako jakýsi klíč, který pomohl vytáhnout připravené myšlenky z podvědomí. Procházel jsem obrázky a k nim se mi asociovaly jednotlivé slidy. (Ostatně psycholové dobře ví proč asociační obrázky ve svých testech používají.)

Podobně funguje, když si s někým o tématu popovídám. Není nutné, aby tomu zvlášť rozuměl. Stačí, když bude poslouchat, sledovat, občas se na něco zeptá. Mě to pomůže se soustředit na problém a získat nápady z podvědomí.

Znova opakuji. Každý jsme jiný. Většině z vás tyhle metody nejspíš připadnou jako záhadná magie, zapomeňte na ně, netrapte se jimi, najděte si svoje. Ale je pravděpodobné, že je to čte někdo, kdo funguje stejným způsobem.

Někdy se totiž skutečně efektivní postupy od těch učebnicových výrazně liší. Kdysi jsem smutně poznamenal: „Některé své články jsem nikdy nezačal psát jen proto, že mě k nim nenapadl dobrý nadpis.“ Marek Prokop mi na to tehdy kontroval: „Já skoro všechny své články napsal jen proto, že mě napadl skvělý nadpis.“

Nebojte se hledat. Metoda, která ostatním připadá naprosto šíleně, může být pro vás tou nejúčinnější.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s