Z deníku zlatého uklízeče

Říkají mi Žluťák. A docela to na mě sedí. Právě teď mám projít tuhle chodbu a posbírat všechno, co najdu. Udělali ze mě docela obyčejnýho uklízeče. A přitom ve mě byl takovej potenciál.

Jenže svůj osud si nevyberete. Já jsem vždycky záviděl těmhletěm virtuálním hrdinům, o kterých všichni snívali. Taky jsem o nich sníval. Hodně jsem snil, jaký by to bylo být takovým spanilým elfem, který luk v ruce hájí zemi před zloradnými orky. Vidět všechny ty pěkné kraje a hlavně probádat nové končiny. Tuhle končí náš tábor, tamhle začíná les. A pozor, za lesem, tam nejspíš bude čekat hlídka orků.

O tom si můžu nechat jen zdát. Mám před sebou tuhle chodbu, která se zdá nekonečná. Navíc se za chvíli rozdvojuje a mě možná čeká další práce. Vlastně ne, teď to vidím, tu druhou chodbu jsem už uklidil. Posbíral jsem všechno, co jsem tam našel. Takže pokračuju rovně.

Jindy zase sním, že jsem akčním hrdinou. Mám to přímo  před očima. Pobíhám po táboře nepřátel v uniformách, jednoho po druhém kácím k zemi. Jsou to nepřátelé, takže lítost není na místě. Někdy mám s sebou pistoli a s ní to jde snadno, jenže jindy běhám jen tak s nožem a to jde často o kejhák.

Tak teď pozor, mám pocit, že jsem něco zaslech. A na konci té chodby napravo se něco mihlo. Zvláštní, jako by to bylo celé červené. No, ale nemysli na to. Uklidíš to tady a pak můžeš jít domu!

4260166148_a2ff19d391

Zrovna nedávno jsem v jednom snu byl princem, co má zachránit princeznu. Ta byla v hrozném nebezpečí a já byl její poslední nadějí. Mám tyhle dojáky rád. Vám to možná přijde naivní, ale já při tom aspoň na chvíli zapomenu na svoje uklízení. Skákal jsem v tom snu jako olympijský přeborník a šermoval jsem jako pravý tenhlecten…šermíř.

Co to bylo?! Slyšeli jste to taky? Napřed to šlo tady z chodby zleva a potom zpoza tamtoho rohu. To by mě zajímalo, kdo to tady straší. Na práci má být klid a pokud mě bude někdo pořád otravovat, tak to tu nikdy nedokončím. Ještě seberu tamty tři a pak budu pokračovat v chodbě napravo.

Hrozně by mě bavilo být elfem. Nejlepší na tom je ono očekávání. Na začátku jste jen obyčejný elf s lukem, ale pak v táboře vyzkoumají výrobu dlouhých luků a hraničářství a vy hned cítíte, jako byste najednou vyrostli a ostatní se musí mít před vámi na pozoru. Prostě paráda pocit.

Jejdanánky, co tohleto je!? Zpoza rohu vykouknul nějaký duch, je úplně celý světlemodrý a míří přímo na mě! Otáčím to a beru nohy na ramena. Ještě, že je tu tolik chodeb, aspoň se mám kam schovat.

A to snad ne! Vidíte to tam vpředu? Je tam další duch. Tenhle pro změnu celý červený a míří si to přímo na mě z druhé strany. Musím rychle doběhnout na rozcestí, než mě sevřou do kleští.

Kdybych byl akční hrdina z mých snů, měl bych teď v ruce nějakou zbraň a mohl bych je třeba zastřelit a kdyby mi došli náboje zaběhnul bych si do vedlejší místnosti, kde by byl muniční sklad a bylo by. Ne prosím, nesnažte se mi namluvit, že ducha nejde zastřelit, a náboje by mi byly k ničemu – já bych teď radši uvítal, kdybyste mi poradili, co mám dělat.

Princ by si určitě věděl rady. Přeskočil by na vedlejší plošinu a vyšplhal by tak vysoko, že by ho nikdo nenašel. Jenže já nejsem princ a navíc neskáču. Dostal jsem se těm duchům z kleští, ale oni jsou pořád za mnou. Tohle nebude tak snadné. Sledují mě a jen tak nepřestanou. Jsou jen kousek ode mě, těžko se jim tady v tom bludišti ztratím. Prve jsem na to uklízení nadával, ale teď bych si klidně zas dál sbíral svoje tečky a měl klid.

Další křižovatka. Zahnu doprava. A hele, tady jsem ještě neuklízel. Co je tohle? To není obyčejná tečka. Je mnohem větší, než ty, které sbírám. Myslíte, že ji taky spolknu? No, co mi zbývá. Otevřu žlutou pusu a…chramst.

Chutná jinak, než ty ostatní tečky. Je trochu víc hořká. Možná po mandlích. Jenže, co se to děje? Ti duchové nějak zbledli. Teda vlastně nezbledli, oni dočista zmodrali. I ten původně světlěmodrý je teď celý tmavěmodrý, otáčí se a zbaběle peláší pryč.

Něco mi říká, že tohle je moje chvíle. Rychle za nima!

Elf ani princ by možná netušili, ale já vím přesně, co mám teď udělat. Dohoním toho modrého ducha a dřív, než se naděje, tak ho spolknu. A pak toho druhého a všechny další, co najdu. Všechno to tu uklidím. Všechno! Lidi, život je tak krásný. Už běžím!

Photo by Nico Crisafulli.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Z deníku zlatého uklízeče

  1. MilosNemec napsal:

    Líbí. Po delší době konečně zase povídka, u které jsem se dobře pobavil.

  2. Elektron112 napsal:

    Pěkné, ale zdržujete mě od práce – uklízení 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s