Ještě něco k těm mediálním a morálním panikám

Poslední dobou se (nejen) na internetu řeší různé paniky vyvolané našimi médii, ať už se týkají událostí v zahraničí nebo tady u nás. Vzpomněl jsem si, že nedávno jsem o nich četl poměrně zajímavou pasáž, tak ji zde pro vás ocituji.

Pochází z knihy Brian McNair: Sociologie žurnalistiky, Portál 2004, 1. vydání.

Citace s. 56-57, kap. Účinky žurnalistiky, podkap. Morální panika a zesílení problematické zkušenosti:

(…) V sedmdesátých letech minulého století zavedli sociologové Stan Cohen a Jock Young (1973) pojem morální panika (moral panic), který popisuje sdelovacími prostředky vyvolaný stav veřejného znepokojení nad jistými jevy. Toto znekopojení je daleko vyšší, než by odpovídalo skutečné nebezpečnosti nebo četnosti výskytu daného jevu. Bylo poukázáno na to, že morální panika se často transformovala do oficiálních kroků namířených proti „veřejnému zlu“ nebo pachatelům odpovědným za domnělý problém – vznikly nové zákony a nařízení, byl uplatňován přísnější pohled a tvrdší postihy. Ty se staly námětem další vlny reportáží a ještě více prohloubily morální paniku.

V případě nebezpečných psů ve Velké Británii informovaly noviny v celé zemi o řadě tragických událostí, v nichž byla zapletena konkrétní psí plemena (význačné místo zaujímali zejména rotvajleři a pitbulové). Nehody nijak statisticky nevybočovaly z běžného počtu útoků psů na lidi, ale výskyt několika na první pohled podobných příběhů v krátkém časovém úseku vyvolal dojem, že se odehrála celá „vlna“ útoků. Tato „vlna“ se stala základem pro další podobné příběhy, kterým byla přiřazena zvýšená důležitost ve zpravodajství – a najednou se vynořil obraz země zaplavené zuřivými a neovladatelnými psy. Pro veřejnost, která čerpá z žurnalistických témat, se nebezpeční psi stali hlavním problémem, který je třeba řešit na pořádkové a legislativní úrovni.

V reakci na tento dojem přinášela zpravodajská média další a další příběhy o nebezpečných psech a současně požadovala, aby příslušné orgány přijaly náležitá opatření. Konzervativní vláda za téměř jednomyslné podory veřejnosti i politických stran nakonec předložila návrh zákona o nebezpečných psích plemenech. (…) Jakmile nakonec redaktoři vyčerpali všechny úhly pohledu a příběh je začal nudit, téma zmizelo z médií a panika ustala (přestože případy, kdy psi různých plemen napadnou člověka, se vyskytují i nadále). „Problém“ nebezpečných psů opustil představivost veřejnosti stejně rychle, jako se v ní objevil, protože jej přivedly k životu sdělovací prostředky dychtící po dramatických a dojemných příbězích, jež vyvolávají spravedlivý hněv. (…)

Toť vše. Pokud vás pasáž zaujala, můžu doporučit celou knížku. Nevím, zda je ještě k sehnání, ale našel jsem pro vás aspoň její recenzi.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Ještě něco k těm mediálním a morálním panikám

  1. Filip Procházka napsal:

    Je mi špatně z toho jakou mají moc…

  2. lennykravic napsal:

    Výborný úryvek, který by si měl každý přečíst… a schválně si vyzkoušejte v souvislosti s tím příkladem se zeptat lidí v okolí co jsou to "Bojová plemena"…ty totiž Kynologie jako věda nezná…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s