…a jede se do Brna

Zítra vyrážím do Brna na KISK Fest a to včetně autorského čtení Twitterománu v Café Evropa. Twitteromán jsme začali v dubnu psát s Jiříkem Šprdlíkem alias Červeným Pultíkem, více jsem se o celém procesu psaní rozepsal nedávno.

Twitteroman

Teď píšeme už přes měsíc a půl a zítra budeme s Jíříkem číst celý román na živo před publikem za hudebního dobrovodu úžasné Marie Dorazilové (nezapomenutelná knihovnice s konvičkou ve znělce KISK Festu):

Protože máme na čtení celou hodinu a Twitteromán není zatím tak dlouhý, přidáme s Jiříkem i něco z naší dřívější sólové tvorby. Já ještě nevím, co přesně vyberu, ale určitě tam budou nějaké básničky z mého mladšího (odvázanějšího 😎 období a provedu u toho i jednu adopci.

Teď mě napadlo, že to vlastně bude moje první autorské čtení na veřejnosti. Kdo mě zná líp, ten ví, že jsem kdysi napsal dvě hry, které se poloveřejně hrály (kdo mě dobře nezná, ten to neví, ale to vůbec nevadí), takže bych měl mít první veřejné publikování za sebou. Jenže to bylo něco jiného, protože to bylo připravené a to říkali navíc herci a to se prostě nepočítá.

Čili tohle bude moje první autorské čtení v životě. (Teď nastává ten moment, kdy mi něco opožděně dojde a začínám panikařit 😎 Google mi v první fázi panikaření na dotaz „jak se připravit na první autorské čtení“ nic rozumného nevrátil, takže se panika umocňuje a já musím přemýšlet, jak vlastně takové autorské čtení probíhá a jak se u toho mám chovat. A vůbec, musím rozhodnout, zda mám být jako nervózní a ztrémovaný nebo mám být naprostý suverén, případně nebýt vůbec nic a improvizovat – nechat to tak nějak vyplynout ze situace. V autobuse z Prahy do Brna to musím nějak celé vymyslet, protože by mohlo být pěkně trapné, kdybych měl už už začít číst a pořád nevěděl, zda mám být jako ztrémovaný nebo naopak 😎

Večer se rozhodně těším na koncert The Kitchen (zdavím Olí a celou kapelu):

a koncert Fruitmachine (konečně jsem si našel, co znamená to fruitmachine):

Ještě k Brnu

Brno nedávno dostalo speciální čestné místo mezi mými městy. Jistě hlavně proto, že do něj poslední dva roky často jezdím, ovšem je to složitější. Já Brno donedávna vůbec neznal. Minimálně stejně málo jak Plzeň, kde si pamatuji vlakové nádraží a hlavní náměstí, nebo skoro tak málo jako Ostravu, kde si pamatuji vlakové nádraží, Stodolní a podnikatelský inkubátor.

Ale jak jsem do Brna začal jezdit častěji, těch míst jsem začal znát víc a najednou se mi začlo stávat, že jdu v Brně naprosto neznámou ulicí a najednou BUM – přijdu na místo, kde to dobře znám. Sice vůbec nevím, kde jsem, ani co to je, ale vím, že TADY jsem už několikrát byl. A to jsem hned dostal radost, protože to znamená, že město začínám poznávat. A když ho začínám poznávat, začínám se v něj nejen orientovat (to je ta nepodstatná věc), ale taky a HLAVNĚ mít k němu vztah. Do té doby to byl jen název Brno, nic víc, ale teď si ho mohu oblibovat nebo zošklivovat – co přesně, to se ještě jako uvidí.

S Prahou jsem to zažit naposled v pubertě (což je hodně dávno – myslím teď tu fyzickou pubertu, ne tu zastydlou, kterou mám asi pořád) na střední, kdy jsem se začal toulat po centru a pravidělně mohl zabloudit na  Starém Městě. Tehdy jsem si Prahu poprvé opravdu hrozně užíval. Ona to je krásná věc moct někde zabloudit a pak se zase najít. To se mi dnes už v Praze stát nemůže. Už ji znám a proto jí procházím rychle, nevšímám si těch drobných detailů, ze kterých bych měl mít radost, ale nemá, protože je už znám a tak je nevidím (a to i kdyby tam byly některé detaily nové, které ještě neznám – no hrůza).

V městech, která prakticky neznám (třeba v Plzni nebo Ostravě) sice můžu snadno zabloudit (což je  prima), ale zas to zabloudění je tak pořádné, že si nic moc z něj nepamatuju, a to není ono. Právě Brno se teď u mě dostalo do stavu, kdy třeba dokážu z nádraží dojít bez nápovědy do KISKu, ale jen s vypětím všech sil a navíc cestou nejmíň jednou zabloudím, protože se pokaždé snažím jít tak, jak jsem ještě nikdy nešel (abych mohl zabloudit a vidět tak něco nového a pak se zase najít a pokračovat). A proto se těším na bloudění Brnem a Androidí navigaci nechávám v kapse, protože ta by to celé jen zkazila.

Je to ovšem dostačný stav. Takže do Brna nesmím jezdit moc často, protože to bych ho brzy celé poznal a o všechnu tu krásu přišel (protože POZNÁVAT JE KRÁSNĚJŠÍ NEŽ ZNÁT a to mělo být vaše největší moudro dnešního dne). Ale zas do Brna občas jezdit musím, protože bych jinak z toho vůbec nic neměl. Zní to složitě, ale je to náramně jednoduché a zítra se zas těším, až zabloudím, když to budu nejméně čekat. Takže kdybyste na mě čekali, můžete mě při bloudění sledovat přes Google Latitude (pokud jste mi poslali včas žádost a já ji stihl potvrdit) a rozhodně nenapovídejte. Tedy pokud nebudete chtít napovědět nejlepší způsob, jak se dá někde zabloudit.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s