Jak jsem adoptoval báseň

V sobotu na KISK Festu jsem během autorského čtení v Café Evropa adoptodoval báseň. Nejedná o obvyklý jev, proto ho zde popíšu.

Adopce dětí bez rodičů je běžnou věcí, proč tedy neadoptovat báseň bez autora? Tím nemyslím, že by báseň neměla známého autora, takhle neměla autora ŽÁDNÉHO. Vznikla totiž tak trochu NÁHODOU, tak trochu z NIČEHO.

To bylo tak. Před dvěma lety kdosi vyhlásil soutěž o tweetnutí Mony Lisy. Opravdu reálný úkol. Jinak řečeno „dostat Monu Lisu do jednoho tweetu, tj. 140 znaků“. To se nakonec opravdu povedlo, jak se můžete přesvědčit z obrázku:

Moznalisa

Zdroj obrázku: Flickr.

Zjednodušenou Monu Lisu se podařilo do 140 znaků opravdu dostat a tweetnout. Následně kohosi napadlo, že oněch 140 znaků nesoucích grafickou (tedy rozhodně nikoliv textovou) informaci, pochází z čínského písma, tak je zkusil dát do Google Translatoru, přeložit do angličtiny a – světe div se – vyšla mu z toho pěkná básnička.

Mně to tehdy nedalo, a provedl jsem stejný postup, jen jako výstup zvolil češtinu. Výslednou básničku jsem tehdy publikoval na Facebooku a pak na ni zapoměl. Před týdnem jsem si na ni vzpomněl a zařadil do svého výběru autorského čtení. Protože, kdo jiný by ji četl, když báseň NEMÁ autora? Kdo by si na ni kdy vzpomněl? Co si má taková báseň bez autora – chudák – počít? Navíc z Google Translatoru jsem ji vytáhl já, tudíž mnou hlodal onen pocit odpovědnosti.

Takže jsem se jí ujal a v sobotu ji veřejně adoptoval. Jako její adoptivní autor prohlašuji, že se o ni budu starat stejně dobře jako o vlastní a dám pozor, aby se jí dobře dařilo a nezapomělo se na ni.

Báseň najdete níže, já ještě jednou děkuji všem pořadatelům (vlastně pořadatelkám) KISK Festu a hlavně Laďce, Jiříkovi a Marušce, bez kterých by autorské čtení vůbec neproběhlo. Díky.

Mona Lisa v češtině

Bič je poklop války,
může snadno přijít k vám.

Divoké horské skříně,
které zpívají
a vyřezávané štíty
pro kuchyň i oltář.

Na návštěvě prostitutky Jie,
ošklivé ženy světce
s hltanem volavým
v opuštěném horském údolí
jsou pokladny němých mrtvol.
A pohřební vůz,
ten nečinnosti sytič,
je otevřený.
na přesně to, co voláte.

Nervózní.
Nenaznačující vzdorovitým.
Darovaný smutný
cementový blok.

Jediné pokud jste
ve válce
je plakat

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Jak jsem adoptoval báseň

  1. betulie napsal:

    Po pár týdnech sucha, mám dnes básnického ducha.A že přišla inspirace, dala jsem si trochu prácepřevyprávět tuhle Monuadoptivní dceru hassmanovu:Mona Lisa updateVálku těžkou vedu.Její bič mé oči klopit nutí.Hluboko v horách skříň plná jedu.Prudkou divokost skrývá moje tvářjež ozdobena řezbou vhodnoujak pro kuchyň, tak na oltář.Zpívám bez pohnutí.V opuštěném horském údolíošklivá mrtvola němá. Živáprodává tělo, jež nebolío světci s vozem pohřebním sen mívá.Ach, Jie! Z plna hrdla ho volej!Odlož nečinnost němou, nervozitu i vzdor.Bojuj, nestav si v srdci blok.Smutný zpěv vydá tak onen tvor,jež poklad ti nese – radosti olej.A ty jen pláčeš… Nedáš si ani lok?Jie, ty ptáš se nač?Válku těžkou vedla.Pro oči zbyl jí pláč.Volat ho nedovedla…

  2. Martin Hassman napsal:

    @betulie To je nádhera. Adoptovaná básnička je šťastná a děkuje. A já taky 8-)Vlastně takhle dostala svých způsobem sestřičku, ne? Už nikdy nebude sama! 😎

  3. nioblad napsal:

    jů, ty jsou krásné, obě! a ten příběh k nim, úžasné.

  4. Martin Hassman napsal:

    Filip Šubrt dnes zveřejnil fotky ze čtení: http://www.filipsubrt.com/School/KISKFEST/twitteroman

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s