O neúmyslné nezdvořilosti a jiných starostech

Na VŠ jsme měli cvičící, která byla na hodinách velmi milá, ale když jsme ji potkali mimo hodinu na chodbě školy nebo v okolních ulicích a pozdravili ji, byla hrubá – šla dál, neodpověděla na pozdrav a prostě nás ignorovala. Říkali jsme si, že je nějaká nafoukaná a začali ji taky ignorovat. Jen mi pořád nešlo do hlavy, jak dokáže být na hodinách tak milá a mimo ně takovýhle rozdíl. Nějak to nesedělo.

Asi po půl roce jsem to zjistit od jedné studentky, která pod ní pracovala v laboratoři. Ta paní asistentka byla velmi krátkozraká a to natolik, že i přes silné brýle, co měla, viděla vzdálenější okolní svět zamlžený, obličeje lidí, které míjela při chůzi, měla rozmazané a nejasné. Časem si tak nějak zvykla, že když mezi lidmi zaslechne „Dobrý den“ tak to většinou ani není na ni (ono když dobře nevidíte, tak může chvíli trvat už jen rychle zjistit, že se někdo na vás upřeně dívá, tj. že zdravil zrovna vás a ne někoho z těch pěti lidí vedle) a časem přestala na takové impulzy prostě reagovat.

Když jsme zjistili, jak moc jsme se mýlili, tak jsme ji opět zkoušeli zdravit a tak, aby to aspoň trochu mohla poznat, třeba: „Dobrý den, paní asistentko!“ je mnohem blíž určující než obyčejné „Dobrý den,“ (a je to také delší, tj. dotyčný má víc času na reakci) a skutečně jsme si všimli, že se v takovém případě často zastavila v chůzi a začala mžourat po okolí ve snaze rozpoznat, kdo jí to zdraví. Stačilo pak, když se podívala na nás, se usmát a zopakovat ještě jednou: „Dobrý den,“ aby bylo opravdu jasno a jít dál. Ona sice nejspíš nedokázala rychle rozpoznat, kdo jí to vlastně zdraví, ale aspoň už věděla, že někdo zdraví zrovna ji, tak hned odpověděla. A my jsme měli radost, protože jsme na to přišli a taky jsme si říkali, že ji to možná i potěší, když ji studenti takhle na ulici zdraví (byť nebude tušit jací).

Je to zajímavé, jak podle povrchních vnějších projevů hned dokážeme odsoudit jiného člověka. A někdy možná i na věky (my se to o ní dozvěděli víceméně náhodou, kdyby ne, tak do teď bych si ji asi pamatoval jako ignorantku). Možná čekáte na nějakou pointu. Já si na to celé vzpomněl včera, když na mě přes ulici mávala nějaká mladá slečna a hlasitě mě zdravila. Protože se mi něco takového obvykle nestává, chvilku jsem váhal, zda je to opravdu na mě, pak jsem se pozastavil a rychle se snažil zjistit o co se jedná (na reakci při chůzi není moc času, máte jen pár vteřin, pak se minete zcela). Sice nevidím tak špatně, ale jsem krátkozraký, takže rysy neznámé osoby na protějším chodníku rozpoznávám trochu pomaleji. Dopadlo to samozřejmě trapně tak, že zatímco ona ještě chvíli zuřivě mávala a radostně volala: „Ahoj!“ tak já jsem byl v zoufale soustředěném analyzujícím módu: „Kdo to je? Mysli. Rychle! Mysli! …tak máš to už? Kdo to je? Rychle!“ ve kterém ani nemáváte ani nezdravíte a nechal úplně jsem ji takhle úplně minout, aniž bych ji pořádně pozdravil, než mi vlastně došlo, že je to přítelkyně mého kamaráda, kterého si bude brzo brát. Až ji potkám na svatbě budu jí to muset vysvětlit 😎 Budu si muset asi nacvičit nějaký reflex, rychle zamávat takovým slečnám nazpátek, aby se necítili uražené a stihnout to ještě před tím, než se přepnu do onoho soustředěného módu „Kdo to je? Mysli… atd.“ ve kterém už reagovat nebudu.

Ale tím se vracím k problému. Kolik je lidí, kteří se z nějakých důvodů (rozumných a pochopitelných, ovšem nikoliv na první pohled zřejmých) v nějakých situacích zachovají jinak než jsme z našich šablon zvyklí a my je můžeme automaticky odsoudit, protože v našich šablonách je ta jejich reakce spojená s něčím pro nás špatným nebo neomluvitelným? Takových příkladů bychom našli určitě moc, ale myslím, že tyhle dva stačily. Je prostě dobré si uvědomovat, že něco takoho existuje a určitě na to narážíme, jen o tom třeba nevíme. A to je konec dnešního úterního zamyšlení. Pěkný den všem 😎

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na O neúmyslné nezdvořilosti a jiných starostech

  1. klokane napsal:

    Ja to říkám pořád. Většina zklamání plyne z očekávání. Proč by se měl někdo chovat tak jak já očekávam? Očekávání je cesta do pekel

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s