Nevíme, jak k tomu došlo, ale nemáme nic hotové

Nevíme, jak k tomu došlo, ale došlo k tomu. Nemáme ani tušení, jak se to stalo, ale stalo se. Nikdo nemá ani ponětí, kdo to byl, ale víme, že přišel.

Napřed dělal jakoby nic, pak dělal jakože nic, a nakonec už nedělal vůbec nic. A dělal to tak dobře, že jsme si ho nakonec vůbec nevšimli. Tak moc dobře to dělal.

A my s tím nic nedělali. A to se nejspíš stalo chybou. Protože kdybychom místo nic udělali aspoň něco, mohlo to všechno být úplně jinak a nic by se nakonec nestalo chybou, ale něčím úplně jiným.

Otázku, čím jiným by se to všechno stalo, kdyby se nic nestalo chybou, necháme někomu jinému. Protože kdybychom ji nenechali někomu jinému, museli bychom si ji nechat my sami pro sebe. A pokud bychom si takovou otázku nechali my sami pro sebe, jistěže by pak nezbylo nic nejen na nikoho jiného, ale nezbylo by ani nám nic jiného, než se tou otázkou zaobírat, trápit, sžírat, rozmontovávat ji na ty nejmenší již nedělitelné cimprčástečky a pak ji zas z těch nedělitelných cimprčásteček pěkně promazaných a opečovaných zase pospojovat zpátky dohromady (i dokupy) a doufat, že nám přitom ani jedna ta cimprčástečka nezbude navíc, protože co bychom s ní pak taky dělali, že?

Nic. Nic bychom s ní nedělali. Úplně stejně jako jsme nic nedělali s ním, když vůbec nic nedělal.
A já vám teda řeknu, že nedělat vůbec nic, to vyžaduje moře práce. Nemáte ani ponětí jaká je to dřina.

Pokud jste ještě nikdy nic nedělali, tak nemáte ani tušení, jak složitou to vyžaduje přípravu. No a ten trénink! To napřed celých (a možná i necelých) několik let neděláte nic jiného než že se snažíte nic nedělat, abyste se na to dokázali řádně připravit a dokázali to jako nic. Připravit se. Zocelit se. Otužit. Protože až opravdu začnete nedělat nic, půjde skutečně do tuhého. A půjde to ztuha. To není pro žádné netuhé měkkoty či měkkýše. Kdo vyměkkkne, ten nic neudělá. Protože, aby nic udělal, musí se do toho pořádně opřít.

Nicméně (ani nicvíce) to tím vůbec nekončí. Když už se rozhodnete nedělat nic nebo dokonce nedělat vůbec nic, nebo aspoň nedělat nic z toho (a je už jedno z čeho), pak si musíte být jistí, že nic nepřestanete dělat jen tak pro nic za nic. Ale že u toho pěkně vydržíte, jako u ničeho jiného. A my jsme vydrželi. Vydrželi jsme nedělat nic tak dlouho, až nám nezbylo nic jiného, než vám to se napsat. To pro případ, že byste po nás snad NĚCO chtěli. Je nám líto, ale dokud nic nebudeme mít hotové, tak nemáme čas. Zkuste to třeba zítra. A nebojte, nerušili jste. Vůbec nic se nestalo.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s